„Pepíku, máš za tři!“

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem.

Autor: Tereza Šimůnková

Učitelka Jitka Michnová: Když se řekne trojkař, nemám jasno v tom, jaký je to člověk

Se zpětnou vazbou jsme myslím obecně na štíru skoro všichni. Jen málokdo ji umí dávat, a pokud je negativní, jen málokdo přijímat. Domnívám se, že to začíná už ve školách tím typem zpětné vazby, kterou je klasifikace. O známkách a slovním hodnocení si budeme povídat s pedagožkou a didaktičkou pedagogického programu Učitel naživo Jitkou Michnovou.

Je stres některých dětí z vysvědčení zprávou o nevhodnosti známek, nebo spíš o kvalitě jejich vztahu s rodiči? Nebo je to dokonce zpráva hlavně o rodičích a jejich nezvládnutých mindrácích?

Nedokážu posoudit, jak je to u toho kterého dítěte. Problém může být jak u učitele, rodičů, tak u prarodičů, ale klidně to může být i dítětem, pokud samo na sebe klade nepřiměřené nároky. Hodně záleží nejenom na tom, co se používá, ale také jak se s tím pracuje.

Kolik škol v Česku dává přednost slovnímu hodnocení?

Tohle opravdu nevím. Všimla jsem si ale, že ochota ke slovnímu hodnocení je mnohem větší na prvním stupni než na druhém, a rozumím i tomu, proč to tak je. Nejmenší děti velmi často vnímají jedničky jako to, jestli je paní učitelka má ráda. Vím, že celá řada škol si dělá šetření ve svém regionu a že ve snaze hodnotit jinak než známkami neuspěje, protože si to veřejnost nepřeje. A když už známkovat musím, má smysl hledat způsoby, jak i s tou známkou zacházet aspoň trošku formativně.

Co hovoří pro slovní hodnocení a co pro známky? Co proti?

Uvedu krásně ilustrační příklad, který u nás v Učiteli naživo použil jeden student. Rozdíl mezi formativním hodnocením a známkováním si uvědomil v situaci, kdy se synem připravovali bramboračku a škrábali brambory. V jeden moment synovi říká: „Pepíku, krájej ty brambory na menší kousky, ať se nám to rychleji uvaří.“ Taky mu mohl říct: „Pepíku, za tři.“ Zdánlivě to hovoří pro slovní hodnocení, jenže zároveň „Pepíku, za tři“ trvá vyslovit dvě vteřiny, zatímco „ krájej brambory na menší kousky“ dvacet vteřin. Desetinásobek času, které učitel investuje do žáka. To mi v každodenní praxi při dvaceti, třiceti dětech ve třídě připadá nereálné. Jedno i druhé má svá pozitiva i negativa a opět bych skončila u toho, že záleží na tom, jak se s hodnocením pracuje.

Známky jsou symboly s přesně vymezeným obsahem, který je lehce dohledatelný, takže by vlastně mělo být jasné, co znamená třeba „za tři“…

Jenže i stejné větě porozumí různí lidé různě. Na jednom našem semináři učitelé známkují čtyři konkrétní práce dětí. Vždycky se stane, že se u dvou cvičení objeví známky v rozmezí jedna až pět. A to známkuje klidně jen osm učitelů. Následuje velmi bouřlivá diskuze: jak je možné, že kolega stejnou práci hodnotí diametrálně jinak než já?! A každý obhajuje svoji známku a dává naprosto logické, racionální zdůvodnění. Ten seminář cílí k tomu, že než zadáme nějaké cvičení, máme mít jasno v cílech, máme vědět, co tím sledujeme, jestli je to cvičení hodnotící, nebo procvičovací, jaké dovednosti se dítě učí. A optimální je nastavit si dopředu kritéria. Nemám na mysli ta běžně používaná typu jedna chyba stupeň dolů, ale kritéria typu: při řešení slovní úlohy žák odpoví na otázku, na kterou se úloha ptá. Při výpočtu použije rovnici. Má správný výsledek. Sled řešitelských kroků směřuje k vyřešení úlohy. A žáci o nich musí dopředu vědět. A jestliže některá z nich nesplní, potom má známku o stupeň horší. Navíc dítě ve chvíli, kdy práci odevzdá, zhruba tuší, jak dopadlo, nebo si to i rozhodlo: vím, že budu mít trojku, ale mně se tohle prostě nechce dodělávat.

Podle ohlasů z praxe slovní hodnocení svádí k hledání pozitiv, souhlasíte?

Ano, a na vysvědčení se tento jev možná objevuje ještě víc než v průběhu vzdělávacího procesu. Ve většině případů je za tím snaha učitelů dítě neodradit od vzdělávání. Je taky potřeba vzít v úvahu věkovou kategorii: jinak je to u prvňáčka, druháčka, jinak je to u dětí druhého stupně. Naučit se sdělit nějakou nepříjemnou myšlenku není tak úplně jednoduché. Myslím, že je to oblast, ve které bychom se my učitelé měli dál vzdělávat. Trošku se bojím takových návodných rad, kdy trojku jakoby převádíme na tohle slovo a dvojku na tohle, protože pak nevidím rozdíl mezi slovním hodnocením a známkováním. Ale zároveň připouštím, že minimálně tam, kde učitel vidí příležitost k rozvoji dítka, tak se to žák má dozvědět a jeho rodiče také.

Učitel naživo je dvouletý program pro budoucí učitele („pedagogické minimum“). Trénujete budoucí kantory v tom nesklouznout při slovním hodnocení do frází?

Naši studenti procházejí dvěma víkendovými bloky, které jsou věnované zpětné vazbě a hodnocení. Jsme ale součástí určité kultury a něco nemůžeme změnit lusknutím prstu. Já třeba nemám úplně jasno v tom, když se řekne, tohle je trojkař, jaký je to člověk. Ale řada lidí má pocit, že to ví. Naším cílem je především to, aby studenti, budoucí učitelé, o hodnocení vůbec přemýšleli. To vede k nejrůznějším experimentům, které už pozorujeme na školách, například techniky, kdy si učitelé hrají s mapami učebního pokroku nebo s kompetenčními modely hodnocení. Za mě je důležité, že se o tom vůbec mluví. Možná, že časem přijdeme na nějaké ještě lepší hodnocení, než jsou známky a než je to slovní.

Jistým trendem je nechválit děti, aby nedělaly věci jen kvůli pochvale. Znáte, sdílíte, jak to v vztáhnout k vysvědčení?

Vnímám rozdíl mezi pochvalou a oceněním. Ocenění je konkrétní sdělení toho, jak dítě pracuje. Pochvala je: to je hezké vysvědčení! A ocenění: těší mě, že v prvouce máš o stupeň lepší známku.

Stalo se vám během vaší učitelské praxe, že byste někoho dnes hodnotila úplně jinak?

Stalo se mi to mnohokrát. Dokonce jsem měla fázi, kdy jsem chtěla posílat omluvné dopisy všem svým žákům, které jsem kdy měla. Škola naštěstí není jenom o hodnocení, ale obecně o vztahu, jaký já jako učitel mám se svými žáky. A naštěstí tady se mi dařilo, takže mi řada mých žáků i studentů některé přešlapy odpustila.

Jak povzbudit dítě, které ví, že bude mít špatné známky? A jak povzbudit jeho rodiče?

Možná nepřikládat známkám větší váhu, než mají. Mně dal kdysi lekci můj otec, když mí synové nosili vysvědčení. Mého tátu, jejich dědečka, vůbec nezajímaly známky a to vysvědčení chtěl vidět z druhé strany, a říkával, ano, prospěl, detaily řešit nebudeme.

Registrace Učitele naživo pro zájemce byla právě spuštěna, na jaře bude přijímací řízení a noví studenti programu pak nastoupí v září. Pokud budou ve studiu úspěšní, po dvou letech získají povinné pedagogické minimum pro to, aby mohli pracovat ve škole jako učitelé.

Tereza Šimůnková

Minulá epizoda:

Covidem to nekončí | Radio Prostor

www.radioprostor.cz

Jaké následky má covidová mediální cenzura? Chtějí čtenáři od novinářů ještě vůbec pravdu? A proč se v covidových kauzách nešťourá mainstream, ale Mainstream? Budeme rádi, když budete šťourat společně s námi, ať už si myslíte cokoli. Napište nám na Facebook či na adresu radioprostor@radioprostor.cz.