Nová generace lidí bez domova

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem. 

Autor: Tereza Šimůnková

Dominik Ertner z Armády spásy: Klienta je třeba brát takového, jaký je

Centra mnoha amerických měst včetně třeba Los Angeles sužují rozsáhlá zchátralá stanová městečka drogově závislých lidí bez domova většinově v tak příšerném stavu, že to připomíná zombie apokalypsu. Může se stát v Česku něco podobného? A jak se změnila skladba lidí na ulici v posledních letech? Ptáme se Dominika Ertnera, vedoucího sociálních služeb v Armádě spásy.

Za posledních třicet let bylo vymyšleno nespočet různých preventivních i záchranných programů, přesto počet lidí bez domova vzrůstá. Fungují tedy? Nebo nefungují?

Na to jsou dva úhly pohledu. Když se koukáme na celý ten systém, je úspěch velmi malý. Ale když se podíváme na konkrétní programy, můžeme někde sledovat relativně vysokou úspěšnost, třeba u Housing First. Tento program pojmenovává, že klientovi je potřeba dát prostor bydlet a sanovat ho intenzivní podporou a pracovat s tím, jaký je. Neklást podmínky. Zjednodušeně řešeno, může si doma dělat, co chce, pokud zvládá platit nájem a neruší sousedy. Z tuzemska i ze zahraničí vidíme, že se neuvěřitelně osvědčil.

Kdo je váš typický klient?

Typicky je to Čech, muž, kolem 40 až 60 let, který má více či méně zhoršené zdraví, které se zhoršuje tím víc, čím déle je na ulici. Má zkušenost s užíváním alkoholu, ale nebavíme se o závislosti, jako spíš o pravidelnějším užívání několikrát do týdne. Tím nemyslím opíjení se do delirických stavů, ale že si několikrát týdně dá člověk jedno dvě piva nebo víno.

Kolik lidí je závislých na drogách?

U tvrdých do dvaceti procent, u těch alkoholových drog kolem třiceti až čtyřiceti procent.

Byli závislí už předtím?

S alkoholem má zkušenosti většina lidí ještě předtím, než skončili na ulici, ale na ulici třeba začali pít častěji. U drog vidíme posun od třeba marihuany k tvrdším drogám. Relativně velká skupina klientů začala užívat různé návykové látky až v té chvíli, kdy propadli ulici.

Za poslední roky se výrazně změnila sociální skladba lidí bez domova: od starších pánů s igelitkami směrem k mnohem mladším a bohužel agresivnějším mužům se psy. Souhlasíte?

Je to otázka, podle nejrůznějších výzkumů pořád tvoří největší skupinu svobodný nebo rozvedený muž od čtyřiceti let výše. Samozřejmě skupina, kterou popisujete, existuje, ale její zastoupení není nějak vysoké, bavíme se o deseti, dvaceti procentech. Kladu si otázku, jestli spíš není viditelnější. V našich nízkoprahových denních centrech často vidíme, že tyhle dvě skupiny spolu často neumějí vycházet, protože starší ročníky osočují mladší z toho, že jsou drogově závislí, ať to je pravda nebo není. A ti mladší se brání, že jim nemají co říkat, když sami užívají alkohol.

Mají tyhle dvě skupiny stejný zájem o pomoc?

Myslím si, že ano. Je ale rozdíl v tom, jestli jim dokážeme nabídnout takovou pomoc, aby nasedala na jejich potřeby. U mladší generace chybí kontaktní centra, která by měla podle národních strategií vznikat po celé České republice a naopak se spíše ruší. Ta jsou určená právě pro lidi, kteří mají zkušenost se závislostí a kde můžou čerpat služby adiktologa, lékaře, služby harm reduction - snižování rizik, kdy lidé místo aby znečišťovali prostředí injekčním materiálem, tak ho naopak bedlivě střeží, aby ho mohli vyměnit, což snižuje riziko infekčních onemocnění. Důležité jsou také tzv. mokré služby, které v Česku skoro neexistují, a už vůbec ne pobytové.

Jako mementa nezvládnuté protidrogové, ale i sociální politiky mohou posloužit videa z center mnohých amerických městech, kde to vypadá jako zombie apokalypsa, lidé v šíleném stavu fetují na ulici uprostřed dne, zatímco okolí se stává neobyvatelným. Co tam se stalo?

Problémy v USA jsou neuvěřitelně komplexní i vzhledem k tomu, jaké množství populace tam je a jak velké množství naší cílové skupiny tam je zastoupené. Myslím, že to nedokážeme pojmenovat nějaký bod nebo sled událostí. Co můžu uvést je, že nemají dost terénních programů, nejsou tam kontaktní centra a mokré služby, které by tohle dokázaly stáhnout na nějakou udržitelnou mez. Pokud není vidět podpora klientů na ulici, a je jedno, jestli to je Česká republika, USA nebo kdekoliv jinde, začne to být vidět.

Tereza Šimůnková

Minulá epizoda:

„Pepíku, máš za tři!“ | Radio Prostor

www.radioprostor.cz

Některé školy přešly od známkování ke slovnímu hodnocení. Co je lepší? A jak je to se zpětnou vazbou v dospělosti? Budeme rádi, když budete šťourat společně s námi, ať už si myslíte cokoli. Napište nám na Facebook či na adresu radioprostor@radioprostor.cz.